V listopadu 2024 jsme podnikli cestu do nádherné horské vesnice Ušguli, která leží hluboko v pohoří Kavkazu, na severu Gruzie. Je to místo, které jsme dlouho chtěli navštívit, ale při našich předchozích dvou návštěvách této krásné a zajímavé země, se nám to bohužel nepovedlo. A musíme potvrdit, že tohle nádherné místo nacházející se na úpatí Šchary, nejvyšší hory Gruzie, byste prostě při své návštěvě neměli vynechat.
Ušguli, ležící v regionu Horní Svanetie, je nesmírně turisticky populární díky unikátní kombinaci odlehlosti, zachovalosti starobylých obraných věží a neskutečné scenérii okolních hor. Můžete tady strávit klidně několik dní a jen se tak potloukat po okolních kopcích, projít si populární túru k 8 km vzdálenému ledovci, nebo jen tak nasávat horskou atmosféru. Ne nadarmo se celé Ušguli nachází na seznamu světového dědictví UNESCO. V létě tu díky tomu může být i celkem rušno.
V listopadu to ale nehrozí. V tomto období máte tuhle horskou perlu v podstatě pro sebe. Důvod je ale zřejmý. Tohle místo leží ve výšce více jak 2.100 metrů nad mořem a v tuhle roční dobu tady v noci může teplota padat klidně k -15 °C. Navíc sem vede pouze jedna cesta. Pokud zapadne sněhem, vesnice zůstane úplně odříznutá od světa. Což se děje většinou právě v období od listopadu do května. To je hodně dlouhá doba. Ale Svanové jsou hodně drsní lidé. Celá staletí žili podle zákona krevní msty a prali se se silami místní přírody o holý život. Dnes žije ve vesnici nastálo asi 20 rodin a pravděpodobně jen málo z nás si umí představit, jak těžký život tady vedou.
Do Ušguli se můžete dostat několika způsoby. Můžete letět malým vrtulákem z Kutaisi nebo Tbilisi do Mestie, centra Horní Svanetie. Lítá to sice jenom párkrát týdně, ale díky vládní podpoře odlehlých regionů vychází cena u místního dopravce Vanilla Sky v řádech stokorun. Do Ušguli pak můžete absolvovat asi 4 denní, velmi oblíbenou, horskou pěší túru. Samozřejmě můžete využít taky maršrutku nebo taxík, což by mělo trvat asi hodinu a půl. Pokud se v malých letadlech necítíte, nebo vám to nevychází časově, bude vás čekat cesta autem nebo maršrutkou ze západogruzínského města Zugdidi. Jediná trasa vede po horské silnici a zabere vám to asi 5 hodin. Čeká vás nekonečné množství serpentin, občas budete projíždět kolem hodně hlubokých srázů, někdy můžou chybět kusy asfaltu, jak se cesta opravuje po sesuvech půdy nebo mrazech.
Jestli budete řídit, buďte samozřejmě maximálně opatrní. Jde o horskou silnici, může se rychle změnit počasí a zvlášť při dešti nebo sněžení je potřeba mít respekt, zachovat si zdravý rozum a zbytečně neriskovat. Taky je rozumné vyhnout se řízení po setmění. Hlavně nikam nespěchat, protože bez zvláštního značení se může zničehonic změnit povrch, nebo vás může za zatáčkou překvapit spadané kamení. Na gruzínské poměry se ale jedná o jednu z nejlepších horských silnic. Je asfaltovaná, frekventovaná a kontrolovaná. Téměř všude jsou svodidla. Dokonce ani nemusíte mít terénní auto s pohonem na všechna čtyři kola (i když v Gruzii je to vždycky lepší). A to samé platí pro úsek z Mestie do Ušguli. Mnoho článků z minulých let upozorňuje na nebezpečnost této cesty a nedoporučuje ji vůbec jezdit, pokud nejste hodně zkušení řidiči. V minulosti vám dokonce i půjčovny aut zakazovali jejich auty do Ušguli jezdit. To už ale neplatí.
Můžeme potvrdit, že v listopadu 2024 je tento úsek ve velmi dobrém stavu. Kdo nemá tolik zkušeností s gruzínskými nebo obecně horskými cestami, může být v některých místech trochu nervózní, ale pojedete-li pomalu, nebudou se vám z nich zbytečně stahovat půlky. V podstatě jsme ani nezaregistrovali změnu mezi cestou do a z Mestie. Byly možná jen tři místa, kde se v prohlubních usazoval sníh a námraza a kde bylo potřeba projíždět s větší opatrností a co víme, tak v jiném ročním období zase místy protéká tající sníh. Ale nic dramatického, pokud pojedete opatrně. Místo se prostě stalo tak turistické, že se do cesty investovalo a z dříve řidiči obávaného místa je dnes normální (ale stále gruzínská!) silnice. Takže bez obav.
To naopak neplatí například pro cesty do Šatili nebo přes Zekarský průsmyk. Tam vedou nezpevněné nevyasfaltované cesty, takže je velmi riskantní se tam vypravit ve chvíli, kdy prší nebo sněží, nebo tam pršelo či sněžilo krátce předtím. V Šatili hrozí při průtrži sesuvy půdy a cesta se kroutí až do výše 2.700 m.n.m., aniž by vás někde chránila svodidla. O naší cestě Horní Chevsuretií si můžete přečíst v našem cestopisu Gruzie. Zekarský průsmyk, to jsou dlouhé kilometry v podstatě lesní cesty s hlubokými výmoly a velkými kameny. Bez vysokého auta je zhola nemožné ho projet. Více si můžete přečíst v cestopisu Gruzie II.
