Cestujeme
Milujeme
Žijeme
Irko. Magická a mýty opředená země. Každému asi na první dobrou naskočí v hlavě čtyřlístky, skřítci střežící svůj poklad na konci duhy (leprikóni), věčně zelená, mírně zvlněná krajina a ovce, kam se podíváš. Někomu se možná vybaví drsné severské počasí, angličtina s přízvukem, který dokážete sotva rozluštit, nebo divoké rozeklané útesy. To všechno nás lákalo a za tím vším jsme tam jeli. Ale naší motivací bylo ještě něco jiného. Na mnoha místech v Irsku se natáčel ikonický seriál Hra o trůny (Game of Thrones). A my se chtěli vydat v jeho stopách. V tomhle cestopisu se tak můžete podívat na itinerář naší trasy z března 2023 a nechat se třeba inspirovat k cestě do téhle úžasné a neobyčejné země.
Předem je potřeba říct, že naše cesta nekopíruje linii hlavních návštěvnických tras a míst, která je „nutné“ v Irsku vidět. Jasně, rádi bychom navštívili starobylé Newgrange, impozantní Moherské útesy a tajuplné irské hrady. Ale na vše zkrátka nebyl čas. A tak jsme si museli říct, co nás láká nejvíc ze všeho? Byla to místa z Hry o trůny, divoké pobřeží a autentický venkov. Začali jsme si to vše kreslit do mapy, až se nám všechny tři věci povedlo skloubit v rámci pětidenního itineráře.
Ano, strávili jsme i dost času v autě, ale rozhodně v únosné míře. Třeba ubytování v Urrismanagh v jednom z nejsevernějších cípů ostrova nebylo strategicky zrovna výhodné, ale jakmile jsme na něj jednou narazili, nemohli jsme jinak, než že tady dvě noci strávíme. A skutečně, málokteré místo na nás tak dýchlo irskou atmosférou, jako toto. Nakonec jsme viděli docela slušnou část tohoto smaragdového ostrova a nutno říct, že tady skutečně nejde šlápnout vedle. Ta země je prostě nádherná. Divoká, charakteristická a neobyčejná. Hodně se nám vryla pod kůži, takže víme naprosto jistě, že jsme tam nebyli naposledy.
Nezapomeňte, že na Irském ostrově se nacházejí hned dva státy Republika Irsko a Severní Irsko, které je součástí Velké Británie. Naše trasa vede přes obě tyto země. To přináší hned několik věcí, na které je potřeba si dát pozor. Je například velký rozdíl, zda si vyberete let do Dublinu nebo do Belfastu. Dublin, jakožto hlavní město Irska, je rozhodně lepší volba, protože letíte na občanku do země Evropské unie, což jak víme, pro Velkou Británii po brexitu neplatí a musíte mít cestovní pas.
Obě země také logicky používají jinou měnu, v Irsku je to euro, zatímco v Severním Irsku se platí librami. Což ale naštěstí v dnešní době nemusíte moc řešit, protože téměř všude můžete platit kartou. No a opomenout nelze ani rozdíl v dialektu, který nám zejména v Severním Irsku dělal velký problém.
Jinak přechod/přejezd mezi zeměmi je díky úmluvě v rámci brexitu bezproblémový, žádné hraniční přechody ani nic podobného. Zkrátka přejíždíte klidně i vícekrát za den z jedné země do druhé, aniž byste to nějak pocítili. Nemusíte řešit ani svoje data nebo roaming, protože i v rámci Velké Británie (stejně jako v EU) můžete využívat datové přenosy a volání v rámci tarifu od vašeho českého operátora, aniž byste se museli bát, že jsou nějak extra zpoplatněna.
Pokud máte na Irsko jen pár dní a zároveň chcete navštívit od sebe navzájem vzdálená místa, je nejlepší volbou půjčení auta. Ano, musíte na začátku překonat paniku z toho, že budete řídit na opačné straně. První dva dny pak budete skutečně jezdit, jako byste právě vyšli z autoškoly a dávat pozor při každém odbočení a kruhových objezdů se budete obávat jako malé maturity. Nakonec se do toho ale bez větších problémů dostanete a po příjezdu domů vám bude dokonce dělat problém přeorientovat se zpátky. Nehledě na to, že irští řidiči jsou velmi ohleduplní, trpěliví netroubí nebo jinak vám neznepříjemňují cestu.
Cena za půjčení není nijak přehnaná, zároveň ale platí, že záleží na ročním období. Náš termín byl pro tenhle účel naprosto vynikající. O týden později, kdy už se měly blížit oslavy Sv. Patrika už byly ceny více jak dvojnásobné. Za pět dní jsme s plným pojištěním zaplatili 3.250 Kč. Tentokrát jsme využili nabídku od Ryanairu po zakoupení letenek, která byla po ověření nakonec opravdu nejvýhodnější. Auto bylo téměř fungl nové a nebyl s ním sebemenší problém.
Nezapomeňte se ale v půjčovně zmínit, že pojedete i do Severního Irska. Tam musíte mít extra pojištění, které vás přijde asi na 30 liber. Také pozor na dopravní značení, v Británii není povolená rychlost výrazně nižší, jak by se na první pohled mohlo zdá, ale je jen uváděna v mílích.
Irsko nabízí několik národních pokrmů, mezi nimiž vyniká Irish stew (guláš), fish and chips a ryby a mořské plody na spoustu způsobů. Zároveň jde ale o zemi s vyspělou ekonomikou, což znamená že ceny za služby jsou relativně vysoké. Pokud jedete na baťůžkáře s nízkým rozpočtem, asi se nebude chtít stravovat každý den v restauraci, protože by to váš rozpočet brzy zruinovalo. Jídla v restauracích totiž málokdy seženete pod 15 - 20 euro. Alternativou jsou rychlá občerstvení, kde se můžete nabaštit skvělou (a obrovskou) porcí fish and chips za nějaký 10 - 12 euro. Navíc máte jistotu, že v Irsku jsou ryby čerstvé a vážně je tady umí připravit.
No a pak jsou tady supermarkety. V Irsku převládá hlavně britské Tesco. Pokud už jste cestovali po západní Evropě, tak víte, že supermarkety v těchto zemích nabízí nejen mnohem kvalitnější potraviny, ale často i lepší ceny než ty naše. Takže obří cihla neskutečně lahodného Čedaru tam vyjde o polovinu levněji než nesrovnatelně horší Čedar u nás. Chleba, ovoce nebo sladké pečivo je za stejnou cenu, jako v našich obchodech. A pochopitelně tam dominují místní výrobky, takže to má pro našince nádech exotiky. Hlady tak v Irsku rozhodně strádat nebudete, i když se kvůli rozpočtu budete vyhýbat restauracím. A samozřejmě nezapomeňte ochutnat nějakou irskou whiskey (jichž tu mají nepřeberné množství druhů) a irskou národní chloubu v podobě piva Guinness.
Říká se, že v Irsku se může během dnes vystřídat čtvero ročních období. A je to pravda. Irsko má skutečně nevyzpytatelné klima. V jednu chvíli vám svítí sluníčko, během hodiny začne sněžit, aby to vše pak rozfoukal silný vítr s prudkým deštěm, pak spadne mlha, aby jí po chvilce opět prosvítilo slunce. Blázinec.
Je dobré tomu přizpůsobit oblečení, které si s sebou vezete. V Irsku často a silně fouká, takže nějakou větruodolnou bundu to vážně chce, i když je jinak teplo. V Irsku často prší, takže nepromokavé boty a další části oděvu jsou nezbytné. Ale to prostě k tomu patří a je to to, co dělá Irsko Irskem.
Hned na letišti si nás vyzvedla dodávka z naší autopůjčovny a převezla nás o kousek dál do jejich kanceláře. Tam jsme překvapivě rychle vše vyřídili, nasoukali se do auta, jehož prostor jsme vyplnili beze zbytku, a velmi opatrnou jízdou se vydali k poloostrovu Howth. Plán byl se na tomto letním letovisku na předměstí Dublinu projít po útesech, nasát poprvé irskou atmosféru, podívat se do přístavu a sednout si někam na fish and chips. Dočetli jsme se také, že tady bývá docela dobrá možnost vidět tuleně.
Jak to tak bývá, plán nám zhatila ta nejméně předvídatelná věc na světě (a v Irsku zvláště) - počasí. Vítr postupně zesiloval ruku v ruce s tím, jak se zintenzivňoval déšť. Během pár minut venku člověk úplně promokl tam, kde neměl voděodolnou vrstvu, takže procházka se scvrkla na pár stovek metrů a přístav jsme vypustili úplně. Pokud vám ale bude přát počasí, určitě se na Howth vydejte a projděte si alespoň nějakou část Howth cliff walk. Je to vážně moc pěkné místo.
Po dálnici M1 jsme vyrazili na sever, protože na večer jsme měli dojednané ubytování v malém městečku Kilcoo v Severním Irsku, ležícím blízko města Banbridge, kde nás následující den měla čekat filmová studia Hry o trůny. Cestou jsme sjeli z dálnice u města Drogheda, abychom vyloupili místní Tesco a vytvořili si nějaké zásoby. Setmělo se a začalo sněžit. Za chvíli sněžilo tak, že se po dálnici jelo krokem. Cesta se nám začala prodlužovat. Když už jsme se začali blížit k našemu ubytování Loughview Retreat in the Mournes, leželo všude už několik centimetrů sněhu, což se ukázalo jako problém, protože vedlejší cestičky byly neprotažené, naše ubytko bylo na mírném návrší a auto to prostě nevyjelo. Přes různé objížďky, mýlky a zajížďky jsme se nakonec s našimi hostiteli šťastně shledali. Bohužel měli zrovna kvůli sněhu výpadek proudu, ale starali se o nás tak moc, že jsme to ani nepocítili.
A je to tady. Den D. Hlavní důvod, proč jsme tady. Čeká nás návštěva filmových studií Hry o trůny! Vzrušení dosáhlo vrcholu a všichni jsme nedočkaví jako malé děti (až na nejstaršího člena naší výpravy, který nemá sebemenší potuchy, co to vlastně ta Hra o trůny je). Jakkoliv potřeštěně, přehnaně nebo nerdovsky vám to může znít, jsme holt takoví. Naplánovali jsme si, ze samé nedočkavosti, návštěvu hned na druhý den, co jsme v Irsku.
Vyrážíme z ubytování čerstvě zasněženou krajinou a slunce krásně svítí. Lístky musíte mít koupené dopředu a na konkrétní čas. My tam jedeme na otvíračku, protože se známe. Ve studiích Harryho Pottera v Londýně jsme strávili asi sedm hodin a bylo nám to málo (bez legrace), takže chceme mít dostatečnou rezervu. Nedá se parkovat přímo u studií, auto musíte nechat na parkovišti u nákupního centra The Boulevard Banbridge, na jehož kraji najdete nízkou budovu, odkud se do studií vyjíždí. Zkontrolují vám tam lístky a přijede pro vás speciální autobus, který vás do deseti minut dopraví do cílové stanice.
Studia jsou famózní! Pokud jste fanoušky seriálu nebo knížek, tak si vychutnáte každou minutu. Množství kostýmů, rekvizit a celých místností je neskutečné. Vše je najednou tak skutečné a hmatatelné, že vás to přenese přímo do světa Západozemí. Studia nejsou tak plná lidmi jako ta Harryho Pottera, takže na vše máte trochu víc soukromí. Můžete se tak na chvíli zastavit třeba ve velké síni Zimohradu a nechat to všechno na sebe působit. Zkrátka, jestli na tyhle věci jste (tak jako my), tohle místo nemá žádnou šanci vás zklamat.
Hned u vchodu jsou zdarma šatny na odložení batohů nebo bund, což je super. A někdy v půlce celé trasy narazíte na restauraci, kde se můžete občerstvit. Mají jak klasická jídla, tak třeba jen chuťovky v podobě hranolků. A pokud si dáte kafe nebo horkou čokoládu, tak vám do pěny vykreslí například pěkného zlovlka.
Úžasný lesopark leží kousek od našeho ubytování, skoro přesně mezi Kilcoo a Newcastlem. Staleté rozložité stromy, rychlá křišťálová říčka s mnoha překrásnými starými kamennými mostky a spleť udržovaných cestiček dává parku neopakovatelnou atmosféru. Určitě si na něj vyhraďte alespoň půl dne, stojí to za to. Nemáme pro to žádné racionální zdůvodnění, ale tohle zkrátka dýchalo britsky. Připadali jsme si jako v Zapovězeném lese z Harryho Pottera.
Zároveň ale naše návštěva nebyla čistě náhodná. Jedná se o lokalitu z natáčení Hry o trůny. Asi nejslavnější scéna, která tady spatřila světlo světa, je hned z první řady seriálu - u jednoho ze zdejších mostů našel Jon Sníh a Rob Stark mrtvou fenu zlovlka a její štěňata. Ta pak provázela každé ze Starkových dětí. Dost času jsme tam strávili aranžováním této scény, kdy mrtvou vlčici hrál jeden z našich bratrů a místo mečů jsme třímali klacky. No co, jsme prostě nerdi a nehodláme to tajit.
Při cestě z Tollymore forest park do našeho dalšího ubytování, ležícím až na samotném severním pobřeží ostrova, jsme se zastavili u Beaghmore Stone Circles. Jedná se o souhrn megalitických staveb z období před počátkem letopočtu. V podstatě se jedná o několik kamenných kruhů, které sami o sobě nejsou nijak zvlášť zajímavé, ale kouzlo toho místa je nepopiratelné. Při pomyšlení na celkové stáří a představě tehdejších lidí a jejich způsobu života se vám celé to místo více otevře.
Můžeme doporučit oběd v nedalekém městě Cookstown v restauraci The White Pheasant, která byla narvaná místňákama a za dobrou cenu měli typická jídla jako fish and chips, smažené plody moře a podobně.
Směřovali jsme dále na sever a za Londonderry jsme znovu překročili hranici a vrátili se tak zpět do Irska. Čekala na nás zvlněná krajina plná vřesu a úzkých silniček, po jedné z nichž jsme po nějaké době začali klesat k oceánu. Už za tmy jsme dorazili k našemu dopředu domluvenému ubytování Mamores cottages. Jde o jedno z nejkrásnějších ubytování, které jsme kdy navštívili! Zrekonstruované původní domky s tradičním rozvržením místností a doškovými střechami jsou opravdu kouzelné. Korunu tomu pak nasazuje krb, ve kterém hoří rašelinové hroudy, kterými se v těchto místech topilo od pradávna. Celý domek je pak tímto topivem provoněný a celkově to vytváří nezapomenutelnou, ryze irskou, atmosféru.
Ráno jsme se pak probudily do výhledu na pastviny a oceán. Vůně mokré trávy a slané vody nás neomylně zasazovala do irské reality a my jsme poznali, že tady jsme správně. Tady je pravé Irsko.
Světoznámý Obrův chodník. Jeden z nejslavnějších přírodních úkazů Evropy. Zkrátka místo, které prostě navštívit musíte. Okolo 40.000 čedičových sloupů tvoří jednolitou „cestu“ vedoucí do moře a na pevnině ční v nejvyšším bodě několik metrů nad okolní terén. Navíc s pozadím tvořeným z dramatického pobřežního útesu tyčícím se do výšky několik desítek metrů. Vlny se s velkou energií tříští o sloupky, vystřikující voda dopadá na velkou plochu sloupků a činí je v některých místech velmi kluzkými. To vše vykresluje skutečně nezapomenutelný úkaz drsné severské přírody.
Jestli se sem vydáte v létě, musíte se smířit s velkými davy lidí. Holt je to zkrátka památka UNESCO. V březnu je to vážně o dost lepší. Auto můžete za 9 liber nechat na parkovišti u vlakové zastávky Giant's Causeway & Bushmills Railway, ze kterého vede značená cesta až k samotnému Obrovu chodníku. Po červené můžete udělat okruh, který vás v jedné části povede po pobřeží a ve druhé po útesech. Za návštěvu samotné památky už neplatíte nic. Cesta z ubytování nám zabrala necelé dvě hodiny.
Co by kamenem dohodil od Giant´s Causeway se obklopená útesy a omývána mořskými vlnami, skví vesnička Ballintoy s úžasným malým přístavem. Sjedete po klikaté silničce dolů k moři a vašim očím se naskytne neskutečná podívaná.
Z moře vystupují jednotlivá skaliska fantaskních tvarů a vytváří soustavu stovek maličkých ostrůvků lemujících pobřeží. Při procházce po pláži nalevo od přístavu můžete šplhat po travnatých homolích, ze kterých je impozantní výhled, nebo si naopak sednout na některý z balvanů a nechat na sebe působit neobyčejné kouzlo tohoto místa. Drsná severská příroda v tom nejlepším podání.
Mimo jiné se také jedná o lokalitu Game of Thrones. Nepřekvapivě se jedná o zpodobnění Železných ostrovů, konkrétně o přístav, kde přistane Theon Greyjoy při svém návratu domů a pláže, kde probíhá křest Potopeného boha.
Necelých deset minut po pobřeží a octnete se na dalším místě spjatém s Hrou o trůny. Larrybane Quarry je opuštěný lom, ve kterém se nacházelo ležení Renlyho Baratheona, a kde jsme se mohli poprvé seznámit s Brienne z Tarthu, která zde v klání porazila sera Lorase a stala se tak členkou osobní Renlyho gardy.
U lomu je poměrně velké parkoviště, které je zdarma. Nelekejte se množství aut, protože tohle není parkoviště pro samotný lom, ale pro atrakci Carrick - a - Rede, což je lávka vedoucí z útesu na malý ostrůvek. Jedná se o krásné, ale velmi turistické místo s vysokým vstupným. To se kupuje v budce na parkovišti.
Do lomu je přístup volný a můžete zde sejít dolů až na pobřeží, kde vás ohromí vysoké skalní útesy s mnoha výklenky a prohlubeninami. A když budete mít štěstí jako my, můžete nedaleko od břehu spatřit vykukovat tuleně, kteří se jako bójky vznášejí na hladině
Pokud vám vystačí čas, můžete navštívit další, nedaleko ležící, lokalitu z Hry o Trůny, a to alej The Dark Hedges, kde se natáčelo Aryino putování z Králova přístaviště na sever ke zdi.
Při zpáteční cestě do naší rozkošné chaloupky jsme měli v merku ještě jedno místo - panství Downhill nebo jak říkají sami Irové Downhil Demesne. Panství bylo vystavěno v 18. století a dnes z něj zbývají trosky velkého domu a ikonický Mussenden Temple, který byl využíván jako knihovna. Díky své poloze, kdy je vystavěný přímo na okraji vysokého útesu s výhledem na několikakilometrovou širokou pláž z něj dělá jedno z nejvíce fotografovaných míst celého Irského ostrova.
Byli jsme tu k večeru a za ne úplně vlídného počasí, takže jsme měli celé místo jen pro sebe. Po asi hodinové procházce jsme sjeli autem pod útes na samotnou pláž, která nás zajímala (nepřekvapivě) kvůli Hře o trůny. Tato pláž totiž filmařům posloužila jako kulisa pro scénu, kdy Stannis Baratheon nechává na Dračím kameni na popud Rudé kněžky spálit dřevěné sochy Sedmi (starých bohů Západozemí) a přijímá zde nového boha - Pána světla. A pokud byste od panství Downhill sestoupili na druhou stranu, ocitnete se na pláži Portstewart strand, která pro změnu posloužila filmařům jako Dornské pobřeží, když se Jaime Lannister s Bronem vydali pro princeznu Myrcellu.
Poslední den jsme zahájili dobrovolnou koupelí v oceánu. Přihlásili se jen dva, zbylí tři freneticky fandili z pobřeží. Scenérie to byla snová - dunění vln, těžká temná obloha a několik desítek metrů vysoký vodopád padající z útesu do oceánu.
S těžkým srdcem jsme se rozloučili s naší chaloupkou, kde bychom nejradši strávili zbytek života a zamířili do asi dvě a půl hodiny vzdáleného Belfastu, hlavního města Severního Irska. V něm jsme měli jasný cíl - dok, ve kterém byl vyroben Titanic a tedy místo, odkud se vypravil na cestu do Liverpoolu, kde započala jeho tragická plavba.
Nejdřív jsme se ale zastavili v centru města, abychom ukojili svou touhu po suvenýrech, které se v Irsku neshánějí úplně snadno. Belfast jako takový nás přitom nijak nenadchnul, ale zase popravdě, neměli jsme na něj ani moc času.
Celý areál Titanicu je velmi zajímavý. Byla strašná škoda, že jsme neměli dost času na to, abychom si prošli muzeum Titanicu, které je dle všech dostupných recenzí úžasné a vlastní neuvěřitelné množství exponátů. My si alespoň udělali hezkou procházku okolo doků a snažili se nasát genius loci. Dobové fotografie velikost místa nás alespoň částečně přenesli do té vzrušující doby, kdy se na tomto místě stavěli fascinující obří lodě.
Pak už byl skutečně čas zamířit směr Dublin, odkud nám v podvečer odlétalo letadlo domů. Cesta trvá kolem dvou hodin a po cestě se nám ještě vystřídá troje počasí, tak jak je to v Irsku zvykem. Neobyčejná, kouzelná země.
