Maďarsko

Rovinatá úrodná země, hutné jiskřivé víno a největší trdelníky na světě. Maďarsko bylo původně jen tranzitní zemí na naší cestě do Rumunska, ale dokázalo toho víc. Okouzlilo. A navnadilo k dalším budoucím návštěvám. Geograficky blízká poloha, super silnice, nízké ceny a řada specifik z ní dělá opravdu lákavé místo ke kratším či delším pobytům. A pokud by ani tahle lákadla nestačila, tak je tu ještě maďarština, nejvtipnější jazyk Evropy.

Szentendre, Tokaj, Segedín (Szeged)

Maďarsko nám nějak nepochopitelně unikalo z našich cestovatelských plánů. A přitom máme část rodiny na Slovensku, což je v podstatě bývalá maďarská kolonie (Bůh chraň, aby si tohle někdo z našich slovenských bratrů přečetl!). Každopádně nás čekala cesta do Rumunska a při pohledu do mapy bylo jasné, že tentokrát už to určitě vyjde. Rozhodli jsme se toho využít a naplánovali maďarské mezizastávky jak po cestě do Rumunska, tak při zpáteční cestě. Naše zážitky z Rumunska si každopádně můžete přečíst v samostatném cestopisu.

Protože jsme cestovatelé relativně spořiví, rozhodli jsme se neplatit za dálnice tam, kde to není nutné, v tomto případě tedy ani na Slovensku ani v Rakousku. Cesta se nám tak sice protáhla z pěti na šest hodin, o to zajímavějšími místy jsme však projížděli. A ušetřené peníze jsme pak následně mohli jako obvykle projíst. V Maďarsku už se každopádně bez dálnice neobejdete. Ke koupi je 10ti denní za 20 euro a měsíční za 32 euro. Není to málo, ale dálnice jsou v perfektním stavu a nepřeplněné. Známku můžete koupit on-line na oficiálních stránkách.

Obě země, tedy Slovensko i Maďarsko jsou silně katolické, což na první pohled potvrzuje jak nespočet kostelů a dvojramenných křížů, tak nádherné slunečné počasí, které nás provázelo, a kterým Bůh evidentně žehná svým věrným.

Szentendre

Jelikož jsme v širokém okolí známí svou láskou ke skanzenům (rozuměj v úzkém rodinném kruhu, a to ještě stěží), nemohla být naše první zastávka jinde, než v největším maďarském zařízení tohoto druhu, totiž ve městě Szentendre. To se nachází co by kamenem dohodil severně od hlavního města Budapešti a dorazili jsme tam až po setmění. V aplikaci Park4night jsme si našli plácek, který sliboval klidný nocleh na břehu ostrova uprostřed Dunaje, a překvapivě jsme jej bez větších problémů našli.

Až ráno jsme ale docenili jeho plnou krásu! Jde v podstatě o pláž lemovanou vzrostlými stromy skrytou před očima a hlukem přilehlého městečka, což ranní kávě z vařiče dodává punc a kouzlo toho nejstylovějšího bistra. Co bylo příjemné o poznání méně, byly občasné nájezdy maďarských komárů (inspirovaných patrně chrabrými výpady národního hrdiny Jánose Hunyádiho proti Turkům), po nichž nám naskákali největší kousance, jaké jsme kdy měli.

Z našeho skvělého spacího fleku to bylo do skanzenu 20 minut. Vstupné pro dospělého je 3.000 HUF (cca 180 Kč). Na parkovišti sice z automatu dostanete parkovací lístek, ale při cestě z něj ho tak nějak není kde proplatit, takže s určitými rozpaky a provinilým pocitem že okrádáme maďarský lid, jsme odjeli bez placení. Nakonec jsme se pak zpětně na webových stránkách skanzenu dočetli, že celodenní parkování stojí 1.200 HUF (cca 70 Kč). Snad jsme jim to vynahradili nákupem levandulového sirupu v obchodu se suvenýry.

Samotný skanzen je parádní. Rozloha je obrovská, takže pokud jste důkladní jako my a hrajete naší oblíbenou hru na sbírání chalup (přičemž účelem hry je nevynechat ani jedno stavení), tak budete mít zábavu na celý den, a pravděpodobně to ani tak nestihnete. Přes mnohé podobnosti jsou stavby o dost jiné než ty české, a je fascinující pozorovat ty rozdíly. V blízkosti hlavního vstupu se můžete za rozumný peníz dobře najíst tradičních maďarských jídel. Milovníky vlaků pak jistě potěší úzkokolejka protínající celý areál.

Tokaj

Další zastávkou je místo proslavené svým vínem - Tokaj (asi 2,5 hod od Szentendre). Pro nás bylo tokajské víno synonymem levné sladké bryndy ze supermarketu, kterou pijí ti, co vínu nerozumí (s ohledem na to, že my jsme zatvrzele věrní českému suchému vínu, a vína rozlišujeme čistě na chutná mi/nechutná mi). Nicméně jsme si řekli, že necháme místní vinaře, aby nás ve svých sklípcích a při degustacích přesvědčili o kvalitách svého moku.

Přesvědčili.

Svědčí o tom deset lahví, které s námi putovali další dva týdny Rumunskem, zařazení Tokaje do našeho pravidelného vinného repertoáru (což je krásný entuziasmus pro náš drobný problém s alkoholem), i lehce mlhavé, zato však velmi šťastné a intenzivní vzpomínky na náš pobyt.

Ubytovali jsme se v samém srdci města v Óvár 12 Vendégház (mimochodem úžasně milí hostitelé). Tokaj je skutečně malebné malé městečko usazené pod jediným kopcem široko daleko, který je také důvodem, proč se zdejšímu specifickému vínu tak daří. Víno se tady pěstuje od nepaměti a typické je díky jedinečné ušlechtilé plísni, která mu dodává neopakovatelnou chuť. Vrchol kopce byl také náš cíl pro romantickou snídani, neb romantiku je nutno v manželství pěstovat stále a za všech okolností.

Jídlo je nejen v Tokaji, ale v celém Maďarsku téma samo pro sebe. Kromě skvěle kořeněných tradičních jídel narazíte i na dlouhou cukrářskou tradici. V Tokaji ležícím na soutoku dvou řek je zase skvělá možnost vychutnat si ryby na všechny způsoby. Ty si za skvělou cenu a navíc s výhledem na zmiňovaný soutok můžete vychutnat v Taverna Halsütő és Borozó. Pak dostanete chuť zajíst to něčím sladkým, a v tom vám padne zrak na půlmetrový (!) trdelník za asi 80 Kč. Jako šetřivý český občan zvyklý na miniaturní trdelník za stejnou cenu na Staromáku, si s nadšením koupíte hned dva. A proložíte je skvělým langošem nabízeným v mnoha variantách, přičemž ta nejtypičtější je pro Maďary nikoliv s kečupem a eidamem, ale se smetanou a brynzou. Pokud je váš rozpočet nízký a restaurační jídlo si nemůžete dovolit, klidně zvládnete být pár dní jen na langoších, protože za 50 Kč sníte stejně maximálně jeden.

Ve městě vína by byl hřích nejít na košt. Vybrali jsme si vinařství Hímesudvar, což se ukázalo jako skvělá volba. Za 4.990 HUF (300 Kč) za osobu jsme absolvovali ochutnávky šesti odrůd a typů vín od suchých po sladké, a byla to teda velká paráda! Vysvětlili nám, jak se zdejší víno vyrábí, v čem tkví jeho specifičnost, jak se od sebe jednotlivé odrůdy liší apod.. Je nutné se předem objednat buď na 11:00 nebo na 15:00. Nabízejí také prohlídku celého vinařství. Odnesli jsme si několik lahví a opravdu můžeme jedině doporučit. Poté jsme zapadli ještě do menšího sklípku blízko náměstí, kde se potvrdilo pravidlo, že alkohol lidi sbližuje. S místním staříkem, který mluvil jen maďarsky jsme se česky domluvili úplně bez problému. No a protože se na náměstí konala zrovna nějaká folklórní slavnost, byla sváteční pijácká nálada dokonána. Spokojeně jsme mohli konstatovat, že Tokaj je boží, a druhý den vyrazit do Rumunska.

Segedín (Szeged)

Po dvou týdnech strávených v Rumunsku nás čekala cesta domů, která opět vedla skrze Maďarsko. Tentokrát jsme se vraceli z jihu a za cíl si tedy zvolili město Szeged. Nám se ale mnohem víc líbí česká varianta názvu - Segedín. A to i přesto, že jsme segedínský guláš nikde nenašli, a místo něj si užili největší místní specialitou - rybí polévku. Tu si určitě dejte, protože Maďaři zkrátka umí používat koření, a chutě běžných pokrmů jsou velmi odlišné od těch našich. Jinak Segedín je takové město na výklus. Pohodové, uklidňující, malebné. Zastavit se v jedné z nesčetných kaváren či restaurací a chvíli jen tak koukat do ulice, dát si dortík, a vyrazit na neuspěchanou procházku. Co nemůžete minout je votivní katedrála, jejíž interiér je rozhodně jeden z nejhezčích, jaké jsme kdy viděli. Ulice jsou čisté, široké a protkané zelení.

Szeged vlastně nemá žádnou úžasnou památku nebo atrakci, kvůli které byste prahli po jeho návštěvě. Přesto si jeho návštěvu určitě užijete. Je to taková malá Vídeň a zkrátka má v sobě něco, co vám vykouzlí úsměv na tváři a hezkou vzpomínku v paměti. Ubytování jsme měli v Tisza Gyöngye Apartmanok, což je hned přes řeku do centra. V duchu maďarských bizarností se jedná o velmi čisté a moderní ubytování, kde vás ale upřímně pobaví například značně se svažující podlaha v místnosti a podobně. Trochu jsme to hledali, takže se nedivte, až vás navigace bude vést k akvaparku. Ten je totiž hned naproti.

Co si přivézt z Maďarska

Maďarsko je skvělá země na suvenýry, protože má velké množství charakteristických věcí. Pro masožrouty je tady přehršel známých i neznámých druhů salámů. Sušená paprika v tolika variacích, až si říkáte, jestli někdy při vaření používají i něco jiného. Víno jsme zmiňovali, bez toho to nejde. Dečky s klasickými květinovými vzory mohou potěšit matky i babičky. Vybírat je z čeho.

Tak zase někdy

Viděli jsme zatím z Maďarska jen velmi malou část. Dokonce jsme se cíleně vyhnuli slavnému (a jistě krásnému) hlavnímu městu. Ale víme, že to určitě velmi brzy napravíme. Na to je Maďarsko moc zajímavé a maďarština příliš zábavná. A navíc – kdo nikdy nebyl u Balatonu, jako by nežil, že jo?