Chtěli jsme si s našima bráchama udělat nějaký prodloužený víkend na horách. Tak, aby to zvládl průměrný chodec, aby to ušli naši psi, abychom jen nechodili z kopce do kopce. A zároveň mohli přespávat ve stanu. Volba padla na Jizerky. Dřevěné chodníčky, rašelinová jezírka, hluboké jehličnaté lesy. Jizerské hory ukrývají řadu krásných míst. No a jelikož jsme nenašli žádný tip na trasu, která by se nám bez výhrady líbila, udělali jsme si to po svém. Za tři dny jsme nachodili něco kolem 65 kilometrů, s celkovým převýšením nikterak závratných 1.500 výškových metrů a viděli jsme toho vážně spoustu. V krátkosti vám představíme náš itinerář, kterým se můžete inspirovat.
S ohledem na to, že jsme s sebou brali naše dva švýcarské ovčáky, potřebovali jsme:
Jelikož celé Jizerské hory jsou CHKO, není možné tábořit mimo místa k tomu určená, můžete přespat leda pod širým nebem. Proto jsme hledali přespání někde, kde stan postavit můžeme. Našli jsme dvě skvělá místa, která popíšeme níže. Připravte se ale, že za nimi budete muset sejít z kopců do údolí. Ale co by to bylo za chození po horách bez nějakých těch výškových metrů! V Jizerkách jsme byli po dvou deštivých týdnech, takže hlavně ve vysokých polohách nebyl problém s vodou – psi se občerstvovali z potůčku a louží, mi tamtéž doplňovali naší filtrační lahev.
Celá trasa je vymyšlená tak, abyste se maximálně vyhnuli asfaltu, kterého je v Jizerských horách překvapivě hodně. Jizerky jsou totiž velkým rájem cyklistů, a těm se chce pěší poutník pochopitelně vyhnout, zvlášť když má s sebou psa. Mezi oběma skupinami panuje lehká nevraživost. Zatímco cyklista skřípe zuby, že se mu chodci roztahují po cestě do šíře tak, že není kudy projet, chodec prská nad nepřiměřenou rychlostí cyklistů. Pravdu mají tak trochu oba tábory, takže hlavně ohleduplně a s chladnou hlavou. Nakonec, pro obě skupiny existuje objekt společného chladného pohrdání – člověk na elektrokole.
Parkoviště Smědava – Na Čihadle – Holubník – Jizerskohorské bučiny – Ekokemp Oldřichov v Hájích
Ideální místo, kde začít, abyste hned na začátku nemuseli absolvovat prudký výšlap na hřeben. Smědava je téměř 900 m. n. m. vysoko, takže na začátku stoupáte krátce a zvolna, načež se ocitnete na rovné hřebenovce, po které kráčíte většinu dne. Parkování vás vyjde na 100 Kč/den.
Z parkoviště jdete několik kilometrů rovně bez odbočování, až dojdete k Přírodní rezervaci Na čihadle, což je jednoznačně jeden z vrcholů dne. Po dřevěném chodníčků se dostanete k vyvýšené plošině, ze které můžete obdivovat nádherná rašelinová jezírka. Při pohledu na jejich kouzlo se vám může vybavit citát pana doktora z Vesničko má, středisková: „Alpy tě ohromí Karle, ale tohle, to tě dojme.“
S radostí jsme pak uhnuli z hlavní cesty a zamířili na jeden z vrcholků – Holubník. V našem itineráři je to asi nejhezčí cesta v rámci hřebenovky. Chvíli jdete po dřevěném chodníčku, pak pokračujete úzkou stezkou mezi klečí, lidé téměř žádní. Jen buďte pozornější než my a hlídejte si červenou značku. Nepochopitelně jsme z ní nepozorovaně sešli, minuli vrchol, a sestoupili z kopce, pravda, cestou romanticky zarostlou, ale přece jen méně pohodlnou.
Dojdete znovu na asfalt, dáte se doleva směrem dolů, přijdete k rozcestí a občerstvení Hřebínek, kde se můžete posilnit, napojíte se na zelenou, která vás dovede do Národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Ty se, jen tak mimochodem, staly první českou přírodní památkou zařazenou na seznam Světového dědictví organizace UNESCO.
No a po té samé zelené sejdete prudkým kopcem do Oldřichova v Hájích na jehož druhém konci (a že je to obec dlouhá, až ušlapané nohy pláčou) se skví Ekokemp, kde jsme strávili první noc. Byli jsme tam sami, takže jsme stan postavili na krásné místo mezi dvěma rybníčky, a celou budovu se zázemím měli jen pro sebe. Musíte ale dorazit do 18 hodin, jinak vás už nemá kdo ubytovat. Za čtyři lidi, dva psy a jeden stan jsme zaplatili 540 Kč.
Vodní nádrž Bedřichov – Bedřichovské sedlo – Janov nad Nisou – Jindřichov – Dolní Lučany
Na rozdíl od předchozího dne se tady po ránu připravte na pořádné stoupání. Z Ekokempu půjdete zpátky do útrob Oldřichova a u potůčku zahnete doprava na polní cestu vedoucí k malebné osadě Betlem. V ní se napojíte na žlutou, a začnete polykat asi 400 výškových metrů. Po žluté dojdete až na rozcestí Za přehradou, kde se dáte doprava na zelenou. Vynoříte se u impozantní vodní nádrže Bedřichov, kde by (hlavně v létě) byl hřích se nevykoupat.
Pokračujete dál po zelené až do Bedřichovského sedla, kde je stylové občerstvení Maliník se skvělým pivem i jídlem. Přejdete přes silnici a vyšplháte se na stezku Na Vysokém hřebeni, která vám naservíruje úžasné výhledy na Bedřichov a okolí. Pohodovou cestou se dostanete do Janova nad Nisou s malým obchodem s potravinami, kde můžete doplnit zásoby.
V obci se dáte doprava po červené a pak po žluté, která vás po příkrém kopci vytáhne na nádhernou louku s letištěm pro modely letadel, která nabízí jeden z nejhezčích výhledů tohohle výletu. Lehkým stoupáním se dostanete do Jindřichova, vesnice s překrásnými chaloupkami, v níž je studánka s osvěžující vodou. Určitě tady nezapomeňte doplnit všechny lahve, protože dál už moc není kde. Po Stezce svobody (kruh s barvami trikolory) dokráčíte až do Dolních Lučan, kde na vás čeká překrásné romantické ubytování. Zvolili jsme louku nad vsí, kterou majitel nabízí přes platformu bezkempu.cz. Tenhle koncept máme vážně rádi. Na pozemku není voda ani toalety, ale o to je to kouzelnější a nedotčenější. Za čtyři lidi, dva psy a jeden stan jsme zaplatili 600 Kč.
Rozhledna Bramberk – rozhledna Slovanka – Vodní nádrž Josefův důl – Stezka kancléře P. Šámala
Hned po ránu nás čekala dvě pěkně svižná stoupání na vrcholy korunované rozhlednami, Bramberk a Slovanka. Cesta vede převážně lesem, takže jsme byli chráněni před sluncem. Vodu si ideálně načerpejte v Dolních Lučanech, v lese jsme našli jen jeden malý potůček, a vodu jsme pak doplňovali až v chatě Slovanka. Po rozcestí Pod Slovankou se držíte červené značky.
Po klidné procházce k vodní nádrži Josefův důl (bez možnosti koupání, je zde ochranné pásmo) se napojíte na zelenou značku a táhlým kopcem se vynesete na Stezku kancléře P. Šámala.
Naše chodidla už byla samá bolístka a ramena úpěla pod váhou batohů, ale nedá se nic dělat, abychom se dostali zpět k autu, musíme přestat fňukat a začít stoupat zpět na hřebenovku.
Po těch třech dnech už ani ti naši bláznivý švýcaři do kopce netáhnou a bojíme se chvíle, kdy začneme táhnout my je. Nuže, k tomu naštěstí nedošlo a po pár hodinách již nikterak rychlé chůze se dostáváme k autu. Objednáváme pizzy v restauraci Beseda v Oldřichově v Hájích, abychom si je po cestě vyzvedli a poctivě doplnili kalorie, o které jsme tímhle pochodem přišli.
Jasně, Jizerské hory jsou hlavně rájem cyklistů. Jizerská magistrála je celá vyasfaltovaná a cyklisti se dostanou na hřebeny a vrcholy jako na málo jiných horách. Ani jako chodec nemáte šanci se asfaltu úplně vyhnout, ale dá se to snížit na minimum a pokud vám nevadí nějaké ty zacházky, můžete se procházet i bez cyklistů. Mnoho míst je opravdu výjimečných a bezpečně se vám vryjí do paměti. Kopce sice jsou, to je jasné, ale žádná šílená převýšení tady nečekejte. Přece jen jsou to nižší hory s vrcholy lehce nad tisíc metrů. Tak vyrazte a užijte si to tak jako my!
