Kdybyste viděli na kost vyhublého, potlučeného nebo uprostřed cesty ležícího zraněného psa na ulici v České republice, určitě byste za ním hned běželi, začali ho ošetřovat, zjišťovat komu patří a samozřejmě ho odvezli na nejbližší veterinu, aby ho dostali z ohrožení života. Pak byste pravděpodobně kontaktovali nějaký útulek nebo organizaci, kde by se o něj mohli dlouhodobě postarat. V Gruzii to takhle nefunguje. V Gruzii jsou totiž dvě sorty psů – ti, kteří někomu patří a pak ti druzí, psí tuláci. A ti v Gruzii nikoho nezajímají.
Ti z vás, kteří četli o naší první nebo druhé cestě do Gruzie vědí, že situace tamních pouličních psů (psích tuláků, jak jim říkáme) je opravdu katastrofická. Odhadem žije v této kavkazské zemi kolem 500 000 pouličních zvířat, které se často stávají oběťmi dopravních nehod, jsou sužováni nemocemi, hladoví a jsou vystaveni nemilosrdným přírodním podmínkám. Navíc se potýkají s nezájmem a přehlížením většiny místních obyvatel, včetně vládních představitelů, kteří mají v popředí jiné priority než investovat peníze do nutných preventivních opatření, jako jsou kastrace a očkování.
Právě proto jsme s naší kamarádkou Jitkou Doubkovou založili projekt Psí tuláci z Gruzie. Jitka, stejně jako my, si zažila záchranu polomrtvého štěněte na vlastní kůži. Bohužel její příběh neskončil tak šťastně jako náš. Měla ale stejnou touhu, něco s tamní situací udělat a nezůstat vůči osudu pouličních psů lhostejná.
Spojili jsme se se Zero Strays Georgia, organizací vytvořenou místními dobrovolníky a milovníky zvířat. Pomáháme jim skrze sbírky vybírat peníze na léčbu a operace těch nejakutněji postižených psů, na preventivní kastrace a očkování. Zprostředkováváme adopce a šíříme osvětu o této zemi, kam na své dovolené vyráží čím dál více Čechů.
Psí tuláci jsou neuvěřitelně milá stvoření, která se ráda nechávají hladit, hrají si a mají k člověku velkou důvěru. V rámci našich návštěv této kavkazské země jsme se ani jednou nesetkali se psem, který by byl vůči člověku agresivní nebo nepřátelský. Nanejvýše byl, patrně na základě své životní zkušenosti, ostražitý a odtažitý. Toulaví psi totiž nejsou psi pastevečtí, kteří jsou často natolik ochranitelští a teritoriální vůči svým stádům, že můžou být pro člověka nebezpeční. Ti mají navíc svou obživu od svých majitelů jistou. To ale není případ psích tuláčků.
Pomozte nám v našem boji za jejich lepší život.
Mrkněte na naše webovky
nebo nás sledujte na našich sociálních sítích
Pořádáme pravidelné sbírky na dárcovské platformě Znesnáze 21 a budeme velmi vděční, pokud naši snahu podpoříte. I malý příspěvek totiž může mít cenu psího života.
Cestování s sebou často přináší neobyčejné zážitky. A někdy nám může změnit život. Můžeme si při něm uvědomit věci, které nám z pohodlí domova nedocházejí. Jeden zážitek může změnit naše životní směřování.
A může přinést i mnoho dobra.
